Blog · 1. 9. 2026

Jak oslovit nakladatelství s prvotinou, která má být sága

Když jsem měl hotový rukopis Cest Kabanu, ze sociálních sítí jsem aspoň věděl, že má smysl oslovovat nakladatelství, která vydávají přímo můj žánr. Zbytek jsem si ale musel poskládat za pochodu – hledal jsem si o tom cokoliv na internetu a hlavně jsem se snažil nedělat věci, které by mě rovnou vyřadily. Zpětně vím, že pár rozhodnutí jsem udělal dobře – a jedno bych radil úplně každému, kdo se chystá poslat svůj debut ven.

Hledejte nakladatelství, kam váš žánr skutečně patří

Zní to jako banalita, ale je překvapivé, kolik lidí posílá rukopis plošně na všechna nakladatelství, která znají ze jména, bez ohledu na to, co vlastně vydávají. Než jsem napsal jediný e-mail, procházel jsem edice konkrétních nakladatelství a hledal, kde vychází fantasy se slovanskými motivy a temnějším laděním – tedy věci blízké Cestám Kabanu. Nakladatelství, které váš žánr běžně vydává, mu i lépe rozumí, umí ho správně zařadit a propagovat mezi správné čtenáře.

Oslovujte jen jedno nakladatelství najednou

Tohle je pravidlo, které bych dodržoval bez výjimky – i když mi pár už vydaných autorů radilo přesný opak. Možná to zní nezvykle, hlavně pokud čtete rady ze zahraničí, kde je běžné posílat rukopis souběžně víc agentům nebo nakladatelstvím najednou. Na českém trhu je zvykem něco jiného, a držel jsem se toho důsledně: nikdy jsem neoslovil víc než jedno nakladatelství zároveň.

Zkuste si to představit z druhé strany: oslovíte najednou tři nakladatelství, a jejich produkční se pak potkají na nějakém knižním festivalu. Zjistí, že všichni tři čtou a hodnotí přesně ten samý rukopis – a vy jste tím jen bral čas víc lidem najednou, aniž by o tom kdokoliv z nich věděl. Český knižní trh je malý a lidé se navzájem znají – takhle to tady prostě nejde.

Postup, který bych doporučil: pošlete rukopis jednomu nakladatelství, po 2–3 týdnech se slušně zeptejte, jestli dorazil v pořádku, a pak počkejte přibližně tři měsíce na vyjádření. Pokud se do té doby neozvou, dejte jim ještě měsíc navíc – a teprve pak, pokud pořád nic, oslovte další nakladatelství v pořadí. Je to pomalejší cesta, ale vyhnete se nepříjemné situaci, kdy by vám dvě nakladatelství odpověděla kladně současně. Neposlouchejte rady, ať to pošlete rovnou všem najednou, i kdybyste je slyšeli od někoho, kdo už sám vydává – může se vám to vymstít.

Ještě jeden faktor k zamyšlení: velikost nakladatelství

Tohle je čistě osobní pohled, ne rada, ať lákavou nabídku odmítnete – pokud vám rukopis přijme jakékoliv nakladatelství, je to úspěch a rozhodně by to stálo za zvážení. Jen mi přijde fér zmínit i tenhle úhel pohledu: ve velkém korporátním prostředí debut jednoho z desítek nových autorů snáz zapadne – nikdo tam nemá extra důvod věnovat vaší knize péči navíc, dokud nemáte jméno, které samo prodává. U menšího nakladatelství, které si vás vybere záměrně a žánrově sedne k tomu, co píšete, je podle mě o něco větší šance, že se vám bude někdo věnovat víc. Je to ale jen jeden z faktorů k zamyšlení, ne rozhodovací kritérium.

Co bych poradil úplně obecně

Kdybych to měl zúžit na dvě věty mimo všechno výše: oslovujte nakladatelství až s rukopisem, který je opravdu hotový, dopsaný do konce – ne s nápadem nebo rozepsanou ukázkou. A pokud stejně jako já plánujete rovnou vícedílnou sérii, počítejte s tím, že oslovovat nakladatelství se ságou, která ještě není celá napsaná, je u debutu od neznámého autora hodně velké riziko. Nakladatelství tím totiž nekupuje jen první díl, ale tak trochu i vaši schopnost sérii skutečně dotáhnout – a tu jim těžko dokážete, dokud to sami nemáte hotové.

Jak dlouhý má debut vlastně být

Praktická rada k rozsahu i podobě rukopisu: u prvotiny bych se obecně držel zhruba 150 až 250 normostran a bez ilustrací uvnitř – grafickou stránku knihy si nakladatelství typicky řeší samo, a vlastní ilustrace v rukopisu tak spíš přidají komplikaci navíc, než že by pomohly.

Jak si asi všimnete o pár odstavců níž, sám jsem přitom hned dvě z těchhle pravidel porušil – Cesty Kabanu měly v rukopisu 266 normostran (v sazbě knihy pak zhruba 325 stran), tedy o něco víc, než bych dnes sám doporučil, a rovnou s hotovými ilustracemi od kamarádky. U ilustrací šlo navíc o vědomé rozhodnutí, ne nedopatření: zaplatit si profesionální ilustrace byla moje vlastní forma sebemotivace, abych knihu vůbec dopsal – a byl jsem smířený i s tím, že kdyby si je nakladatelství nevzalo, skončily by prostě jako obrazy na zdi doma, kdyby se dělaly úplně jiné. Naštěstí to nakonec vůbec nevadilo a vše klaplo – ale rozhodně bych to nebral jako spolehlivý recept, spíš jako výjimku, která mohla stejně dobře dopadnout i jinak.

Co jsem tehdy skutečně poslal

Abych to nedržel jen v obecné rovině, tady je (mírně upravená a anonymizovaná) podoba e-mailu, kterým jsem jedno z nakladatelství oslovoval:

Tohle konkrétní nakladatelství nakonec nevyšlo, ale u Fantom Printu, kde jsem nakonec skončil, mohlo sehrát roli víc věcí dohromady – tenhle typ oslovení, delší budování vlastní čtenářské základny kolem Lesočerta a taky umístění v literární soutěži Sardenské legendy, které mi pravděpodobně pomohlo dostat se do povědomí. Klíčové mi přijde hlavně tohle: vysvětlit konkrétně, proč píšete zrovna tomuhle nakladatelství (ne obecnou kopírovanou hlášku), dát číselný důkaz, že už kolem knihy něco existuje – fanoušci, databáze e-mailů, zpětná vazba – a neschovávat se za anonymitu.

Píšete svůj debut jako sérii? Připravte se na pár problémů

Cesty Kabanu jsou plánované jako vícedílná sága, ne jako jedna uzavřená kniha. Při jednání s nakladatelstvím to nikdo nahlas neřešil, ale jsem si jistý, že to v hlavě zvažovali – jen mi to nedali najevo. A dává to smysl: nakladatelství se v podstatě vždy zavazuje jistě jen k prvnímu dílu. Další pokračování je otázka toho, jak se první kniha prodá, ne automatický nárok vyplývající z toho, že máte v hlavě promyšlenou celou ságu.

A tady bych jako nový autor rovnou čekal i facku: kniha se neprodá sama od sebe jen proto, že je dobrá. Prodej si žádá ještě spoustu času navíc vedle samotného psaní i vašeho osobního života – propagaci, komunikaci s lidmi, budování čtenářské základny – a pokud na tohle nejste vůbec připravení, může vás to po vydání nemile překvapit. Zase ale platí, že pokud vás tahle část bude bavit stejně jako psaní samotné, čeká vás pěkná jízda.

Z toho plyne praktické poučení: v prvním oslovení bych sérii nestavěl do hlavní role. Soustřeďte se na to, aby první díl fungoval sám o sobě, jako uzavřený příběh s vlastním obloukem – že jde o víc dílů, klidně zmiňte, ale spíš jako doplněk než jako hlavní argument, proč by vás nakladatelství mělo vydat. Nakladatelství se totiž k víceknižnímu závazku u neznámého autora staví opatrně a čím víc na sérii sázíte už v prvním oslovení, tím větší riziko pro ně představujete. Nejbezpečnější cesta je napsat první díl tak, aby obstál úplně sám – a sérii brát jako bonus, ne jako podmínku úspěchu.

Co si z toho odnést

Oslovujte konkrétně, ne plošně, a vždycky jen jedno nakladatelství najednou – dejte mu čas na odpověď a teprve pak zkuste další. Pošlete nakladatelství víc než jen text – čísla, kontext, důvod, proč zrovna oni. A pokud máte v hlavě celou ságu, napište především první knihu tak, aby fungovala sama o sobě – o zbytku světa se zmiňte jen na okraj a rozvíjejte ho, až uvidíte, že o něj bude zájem.